Čínská diaspora se vydala do světa – a přivezla si s sebou své jedinečné, nezapomenutelné chutě
Uvidíte je všude – od San Franciska po Singapur, od Melbourne po Manilu a od Londýna po Limu.
Ve výlohách stánků a restaurací se houpají řady šťavnatých kusů grilovaného vepřového char siu, vepřové pečínky siu yuk i kachního masa siu aap. Tato úžasná jídla pocházejí z doby před 3000 lety a jejich úspěšná příprava vyžaduje zručnost a odhodlání. Symbolizují nadčasové dědictví a tradici předků, ale také originální kulinářskou kulturu, udržovanou a rozvíjenou v čínské diaspoře světa – a Lee Kum Kee u toho nesmí chybět.
Když přistěhovalci z jižní Číny před staletími opouštěli své domovy a hledali nové, rozšířili kantonskou kuchyni do zbytku světa. Usadili se v cizích zemích, přizpůsobili recepty místním ingrediencím a postarali se o rozmanitost a rozšíření čínské kuchyně, ze které se těšíme dnes. Lee Kum Kee stojí po boku amatérských i profesionálních kuchařů světa už více než 100 let. Naše omáčky a koření umožnily přistěhovalcům, aby vařili jako doma – a podnikatelům rozvoj čínských restaurací.
“Lee Kum Kee umožnil rozvoj čínské kuchyně v zahraničí a seznámil nás s tamní kulturou,“ říká Lucas Sin, šéfkuchař a moderátor série Street Eats, oceněné na YouTube.
Všechno to začalo v čínských čtvrtích velkých měst světa. Jak se čínská diaspora šířila, její členové se začali scházet a vytvářet komunity, bez ohledu na to, jak daleko byli od domova. Londýnská čínská čtvrť vznikla v 18. století ve východních docích města, aby se v 50. letech 20. století přesunula na své současné místo v zábavní čtvrti Soho. Ta je dnes plná lidí všech národností a hledajících něco dobrého, od knedlíčků dim sum a pekingské kachny až po ručně trhané nudle a mapo tofu.
A totéž vidíme v různých zemích a na různých kontinentech, místech s malou i pestrou historií. Čínská čtvrť ve Vancouveru je považována za národní historickou památku. Najdete tu 130 let starý mini-Hongkong, kde se ulicí line vůně čerstvě upečených vaječných koláčků a ananasových šátečků. Naproti tomu v Melbourne tvrdí, že mají to nejstarší nepřetržité čínské osídlení v západním světě, datující se od australské zlaté horečky v roce 1850.
A každá další vlna imigrantů přicházela za vzdálenějších a vzdálenějších míst a přinášela s sebou své vlastní regionální tradice, se kterými expandovala daleko za hranice čínských čtvrtí. Sydneyské předměstí Ashfield je malým Šanghajem, kde se čínští imigranti setkávají s anglofonními Australany a společně hodují na xiaolongbao, smažených knedlíčcích a širokých nudlích. Hlavní čínská čtvrť v New Yorku už dávno není na Manhattanu, ale ve čtvrti Queens; jmenuje se Flushing. Dostanete tu pořádně pálivý sečuánský hotpot nebo lahůdky jako chléb ve stylu Sin-ťiang a špízy z grilovaného jehněčího obaleného v kmínu.
Jedním z rysů čínské kuchyně je její flexibilita; dokáže se přizpůsobit místním podmínkám, ingrediencím a chutím obyvatel v jiných částech světa. Některé prvky jsou nadčasové, jiné se ale mění a vyvíjejí se.
“V různých regionech v Číně se čínské jídlo připravuje různými způsoby. A pak je tu také čínská diaspora v Austrálii, Spojených státech a Evropě – lidé se tam přistěhovali a upravili si vaření podle místních podmínek,“ říká šéfkuchař Lucas Sin.
Některá jídla oblíbená v Severní Americe, Velké Británii a Austrálii by krajané v Číně nepoznali a jiná by nerozeznali od originálu. Patří sem chop suey, restovaná směs z jakékoli kombinace zeleniny nebo masa, které jsou po ruce; a kuře generála Tso, smaženév těstíčku, o kterém byste řekli, že ho museli vymyslet Američané.
Stejně fascinující je spojení čínských a místních jídel za vzniku nové kuchyně – evoluce zde dává vzniknout nové kultuře a identitě. Jednou z nejznámějších takových kultur je chifa v Peru, kam v 19. století zamířilo velké množství dělníků z čínských provincií Kuang-tung a Fudžan. Ti stojí za vznikem řady z nejoblíbenějších jídel v zemi, například lomo saltado – hovězího restovaného se sójovou omáčkou a podávaného s rýží, bramborami a žlutou chilli papričkou ají amarillo, nebo arroz chaufa (smažená rýže) doplněná sopa wantan (polévkou wonton).
Nejvýraznější vliv čínské gastronomické kultury lze však nalézt v Asii, od japonských stánků s nudlemi ramen až po indonéské a filipínské prodejce jarních závitků lumpia. Ve městech, které jsou gastronomi proslulé, jako je Bangkok, zajišťuje nepřebernou nabídku na ulici velká thajsko-čínská komunita, sloužící tak místním i turistům. Každý den po celém městě lidé usrkávají z misky s rybími kuličkami s vaječnými nudlemi, konzumují jok, rýžovou kaši nebo khao moo daeng, rýži s červeným vepřovým.
A do Singapuru, který má většinovou čínskou populaci, se sjíždějí návštěvníci z daleka, aby si pochutnali v uličkách a food courtech. Vyhledávají vážně návykové char kway teow, rýžové nudle smažené na sádle v rozpáleném woku, což jim dodává nepostradatelnou kouřovou chuť.
Singapur a sousední Malajsie také daly vzniknout jedinečnému jídlu, známému jako peranakanská nebo nyonyaská kuchyně. Stojí za ní kombinace čínských a malajských ingrediencí a technik k výrobě lahodných pokrmů, jako jsou kokosovo-krémové laksy a ayam buah keluak, bohatý, tmavý kuřecí „guláš“ vyrobený z místních ořechů, které je nutno řádně upravit, aby se odstranily jedovaté látky. Je to kuchyně, která ukazuje vynalézavost a mistrovství kuchařů i zdatnost Číňanů integrovat se do různých kultur. A s pomocí výrobků Lee Kum Kee udržují staré tradice a vytvářejí nové – jedno nové jídlo po druhém.
